Labrador retriever
Chovná kniha - psi
Chovné feny
Galerie šampionů a vítězů
/KCHLS/
Standard FCI č. 122 c (24. června 1987)
Země původu: Velká Británie
Celkový vzhled: silné konstituce, pevně svázaný, velmi aktivní se širokou lebkou, široký a hluboký hrudník, silná a dobře utvářená bedra a záď.
Charakteristika: dobré povahy, velmi agilní. Vynikající nos, ušlechtilá morda, milovník vody, adaptibilní, oddaný společník.
Povaha: inteligentní, čilý, bystrý, poslušný a oddaný. Má laskavou povahu, bez agresivity nebo nevhodné bázlivosti.
Hlava a lebka: lebka je široká s dobře utvářeným stopem, suchá bez masitých lící. Čelisti jsou středně dlouhé, silné a neseseknuté. Nos je široký, nosní otvory dobře vyvinuté.
Uši: nejsou příliš velké ani těžké, visí dolů podél hlavy a jsou nasazeny spíše dozadu.
Oči: středně veliké, vyjadřující inteligenci a dobrou náladu, barvy hnědé nebo lískových oříšků.
Morda: čelisti a zuby silné, skus perfektně pravidelně nůžkový, t.j. horní řezáky těsně překrývají spodní řezáky a rostou rovně z čelistí.
Krk: suchý, silný.
Přední končetiny: ramena jsou dlouhá a šikmá. Končetiny mají pevný kosterní podklad, jsou kolmo postaveny od lokte k zemi, ať při pohledu zepředu nebo z boku.
Trup: hrudník široký a hluboký s dobře klenutými a pružnými žebry. Hřbet je rovný. Bedra jsou široká, krátká a silná.
Zadní končetiny: záď je dobře vyvinutá, osvalená, není zúžená, s dobře vyvinutým a pohyblivým kyčelním kloubem. Zadní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné. Kravský postoj je zásadně nežádoucí.
Tlapy: kulaté a silné, prsty sevřené, dobře klenuté, polštářky jsou tlusté a silné.
Prut: výrazně charakteristický pro toto plemeno, má být silný u kořene, zužující se ke konci, středně dlouhý, bez podsady, obrostlý hustou, krátkou, silnou, přilehlou srstí, působící dojem popisu vydřího ocasu. Má být nesen vesele, ale nemá být otočen na hřbet.
Pohyb: volný a plynulý, přímý a normální při pohledu zepředu i zezadu.
Osrstění: výrazně charakteristické pro toto plemeno. Srst je krátká, hustá, podsada není zkadeřená, při dotyku ruky se jeví jako přiměřeně tvrdá.
Zbarvení: jednotně černá, žlutá nebo čokoládově hnědá. Žlutá se vyskytuje v odstínech od světle smetanové po liščí červeň. Malé bílé skvrny jsou přípustné pouze na předhrudí.
Velikost: ideální výška v kohoutku psi 56 - 57 cm, feny 54 - 56 cm.
Vady: jakékoliv odchylky od výše uvedených bodů musí být považovány za vady a jejich závažnost musí být vztahována podle stupně projevu vzhledem ke standardu.
Poznámka: psi musí mít dvě zřetelná normální varlata, zcela sestouplá do šourku.
Původ Labradorského retrievera není jasně definován a o jeho vzniku existuje několik teorií. Jisté však je, že předchůdci nynějších Labradorů přišli do Anglie na přelomu 18. a 19. století z východního pobřeží Kanady -Newfoundland a z Islandské oblasti St. John, kde byli původně využíváni jako pomocníci rybářů k vynášení sítí z moře. Díky tomuto původnímu účelu získali tzv. "watter-resistant kabát" - velmi kvalitní, husté a nepromokavé osrstění a velkou vášeň pro práci ve vodě.
Kolem roku 1814 započali dva Angličané - Lord z Malmesbury a plukovník Petr Haroker s cíleným chovem Labradorského retrievera, v té době především pro pracovní-lovecké účely. První zápis do anglické plemenné knihy se uskutečnil v roce 1870, ale trvalo ještě plných 33 let, než byl Labradorský Retriever v roce 1903 jako plemeno skutečně uznán. Málokdo tuší, že patronkou anglického "The Labrador Retriever Clubu", který vznikl v r. 1916 a jako první sdružil chovatele a přátele Labradorů, je sama anglická Královna Alžběta, jejíž rodina Labradory také chová.
CHOV LABRADORŮ U NÁS
Koncem 60-tých let do naší republiky tehdy (ČSSR) zavítal z Anglie jistý pan J. Bradley, jehož vášní byl lov bažantů. Kromě jiných se mu velmi zalíbila i bažantnice při Lesním závodu Litovel, kde tehdy působil jako ředitel pan František Kučera. Úroveň honů v bažantnici byla vysoká a tak si je pan Bradley velmi pochvaloval, jen jedna věc jej udivovala a to, že se nikde při dohledávce a přinášení pernaté zvěře nesetkal s žádným, v Anglii tolik osvědčeným, retrieverem ale většinou jen s ohaři.
Slovo Retriever bylo u nás v té době ještě zcela neznámým pojmem, a tak pan Bradley jako dík za příjemné lovecké zážitky přivezl následující loveckou sezónu darem panu Kučerovi do Litovle 3 páry Labrador retrieverů. Ten je následně věnoval Státním lesům a psi byli přiděleni na lesní závody: Židlochovice, Olomouc a Litovel. Psal se rok 1970 a s chovem tohoto úžasného plemene zde nikdo zkušenosti neměl, a tak vzhledem k nepříznivým podmínkám jimž byli tito pejsci vystaveni došlo v Olomouci a Židlochovicích k jejich úhynu. Jedině v Litovli se prvním Labradorům dostalo náležité péče a v roce 1975 k nim z Anglie přibyl chovný pár dvouletých Labradorů, kteří se měli stát zakladateli jejich chovu u nás.
První štěňátka v Československu se narodila 6. července 1975 v první chovatelské stanici Labradorů pana Kučery "z Pomoraví". Maminkou těchto chlupatých dětí se stala černá fenka Julie of Palgrave (ČLP 7/75) a tatínkem Sandylands Marcus (ČLP 6/75) - pes z mimořádně významného exteriérového anglického chovu. Jednalo se o vrh "A" a z tohoto vrhu se v rodokmenech českých Labradorů nejčastěji objevuje Adina z Pomoraví. Nedlouho po tom však Sandylands Marcus zahynul v autě při dopravní nehodě. Z chovu Field trialových (pracovních) šampionů "Palgrave" byl také dovezen žlutý pes Johny of Palgrave. (ČLP9/77), který byl v přímé příbuzenské plemenitbě spojován se svou sestrou Julie of Palgrave a z vrhu "B" se v linii tuzemských Labradorů nejčastěji objevuje Interchampion, Champion ČSSR černý pes Bred z Pomoraví.
Z dalších importovaných jedinců, kteří významně zasáhli do našeho chovu Labradorů bych ráda jmenovala finského psa Tullin Eri a fenu Tullin Jessy nesoucí finskou pracovní linii Tullin a Susanset. Ze spojení těchto dvou jedinců vzešel žlutý pes Cornel Clo, který působil v chovech "z Vlčích luk" a "z Vlčí stepi" pánů Ing. Kubeše a Ing. Kordy, významnou měrou přispěl ke zkvalitnění srsti a pracovních vloh Labradorů u nás. Jednalo se, jak jsem se již zmínila, o ryze pracovní linii, která se v Anglii i Skandinávii diametrálně liší od exteriérových jedinců, proto se u jeho potomků, ale i prapotomků objevují, vynikající pracovní vlohy, výborná mechanika pohybu, dobré zdraví, mimořádně kvalitní srst, pěkná konstituce těla a silná kostra, ale nepěkný tvar hlavy s málo výrazným stopem a jakoby liščím výrazem. Naproti tomu jeho polobratr Interšampion a Šampion ČSFR Brian Erinor, jehož otcem byl také již zmíněný Tullin Eri, vnesl do chovu díky své matce Šampionce ČSSR Noře Jitřní Lov, v jejímž rodokmenu se jako dědeček objevuje další importovaný pes, tentokrát z Kanady (Shamrock Acres Sazava), zásadní změnu exteriéru. Brian Erinor dnes 14-ti letý černý velmi mohutný pes, na svou dobu s mimořádně kvalitním exteriérem pochází z chovu "Erinor" paní Aleny Čečrdlové. Ze začátku se na výstavách nesetkal s přílišným pochopením rozhodčích, kteří byli až dosud zvyklí posuzovat psi, o nichž se v zahraničí mluví jako o trialových. Brian svým tehdy velmi ojedinělým zjevem přiváděl rozhodčí do rozpaků, neboť do té doby se na výstavách setkávali s vyššími, velmi subtilními psi se špičatými, dlouhými mordami, kteří byli velmi podobní ohařům. Trvalo několik let, než Brian o své kvalitě tuzemské rozhodčí přesvědčil. Tento dosud velmi impozantní pes se může pochlubit u nás zatím nejvyšším počtem potomků, kteří získali titul Šampiona a Interšampiona.
Americký pes Andy XXXVII a rakouský pes s belgicko-anglickou linií (Sunny Loch´s a Rocheby) Quanto Wander von Lärchenbruch byli dalšími z importovaných psů, kteří se výrazně podíleli na zkvalitnění exteriéru v chovu.
Pro svou vynikající přátelskou povahu, lásku k dětem, nezdolnou vůli, tělesné zdraví, vysokou přizpůsobivost a neutuchající ochotu dělat svému pánovi radost, vzrůstá obliba Labradorů u stále širší veřejnosti. To s sebou nese bohužel i fakt, že u některých rádoby chovatelů, z finančních důvodů, kvantita vysoko převládá nad kvalitou.
Přesto se chov Labradorů díky několika nadšencům a zodpovědným chovatelům, kteří bez ohledu na velmi vysoké finanční nároky importují kvalitní jedince z anglických a skandinávských chovů a své fenky kryjí v zahraničí kvalitními a zdravými psy, stále rozvíjí. Zásadním ukazatelem, že jdeme správným směrem ve vývoji plemene, je vynikající hodnocení Labradorů z českých chovů na tuzemských Mezinárodních a Klubových výstavách, které posuzovali zahraniční rozhodčí a zároveň chovatelé Labradorů, a i titulová hodnocení z nejprestižnějších zahraničních výstav, jako byly např. Evropská výstava v Poznani a Světová výstava v Miláně 2000.
Alena Krutská
/KCHLS/
Standard FCI č. 122 c (24. června 1987)Země původu: Velká Británie
Celkový vzhled: silné konstituce, pevně svázaný, velmi aktivní se širokou lebkou, široký a hluboký hrudník, silná a dobře utvářená bedra a záď.
Charakteristika: dobré povahy, velmi agilní. Vynikající nos, ušlechtilá morda, milovník vody, adaptibilní, oddaný společník.
Povaha: inteligentní, čilý, bystrý, poslušný a oddaný. Má laskavou povahu, bez agresivity nebo nevhodné bázlivosti.
Hlava a lebka: lebka je široká s dobře utvářeným stopem, suchá bez masitých lící. Čelisti jsou středně dlouhé, silné a neseseknuté. Nos je široký, nosní otvory dobře vyvinuté.
Uši: nejsou příliš velké ani těžké, visí dolů podél hlavy a jsou nasazeny spíše dozadu.
Oči: středně veliké, vyjadřující inteligenci a dobrou náladu, barvy hnědé nebo lískových oříšků.
Morda: čelisti a zuby silné, skus perfektně pravidelně nůžkový, t.j. horní řezáky těsně překrývají spodní řezáky a rostou rovně z čelistí.
Krk: suchý, silný.
Přední končetiny: ramena jsou dlouhá a šikmá. Končetiny mají pevný kosterní podklad, jsou kolmo postaveny od lokte k zemi, ať při pohledu zepředu nebo z boku.
Trup: hrudník široký a hluboký s dobře klenutými a pružnými žebry. Hřbet je rovný. Bedra jsou široká, krátká a silná.
Zadní končetiny: záď je dobře vyvinutá, osvalená, není zúžená, s dobře vyvinutým a pohyblivým kyčelním kloubem. Zadní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné. Kravský postoj je zásadně nežádoucí.
Tlapy: kulaté a silné, prsty sevřené, dobře klenuté, polštářky jsou tlusté a silné.
Prut: výrazně charakteristický pro toto plemeno, má být silný u kořene, zužující se ke konci, středně dlouhý, bez podsady, obrostlý hustou, krátkou, silnou, přilehlou srstí, působící dojem popisu vydřího ocasu. Má být nesen vesele, ale nemá být otočen na hřbet.
Pohyb: volný a plynulý, přímý a normální při pohledu zepředu i zezadu.
Osrstění: výrazně charakteristické pro toto plemeno. Srst je krátká, hustá, podsada není zkadeřená, při dotyku ruky se jeví jako přiměřeně tvrdá.
Zbarvení: jednotně černá, žlutá nebo čokoládově hnědá. Žlutá se vyskytuje v odstínech od světle smetanové po liščí červeň. Malé bílé skvrny jsou přípustné pouze na předhrudí.
Velikost: ideální výška v kohoutku psi 56 - 57 cm, feny 54 - 56 cm.
Vady: jakékoliv odchylky od výše uvedených bodů musí být považovány za vady a jejich závažnost musí být vztahována podle stupně projevu vzhledem ke standardu.
Poznámka: psi musí mít dvě zřetelná normální varlata, zcela sestouplá do šourku.
Původ Labradorského retrievera není jasně definován a o jeho vzniku existuje několik teorií. Jisté však je, že předchůdci nynějších Labradorů přišli do Anglie na přelomu 18. a 19. století z východního pobřeží Kanady -Newfoundland a z Islandské oblasti St. John, kde byli původně využíváni jako pomocníci rybářů k vynášení sítí z moře. Díky tomuto původnímu účelu získali tzv. "watter-resistant kabát" - velmi kvalitní, husté a nepromokavé osrstění a velkou vášeň pro práci ve vodě.
Kolem roku 1814 započali dva Angličané - Lord z Malmesbury a plukovník Petr Haroker s cíleným chovem Labradorského retrievera, v té době především pro pracovní-lovecké účely. První zápis do anglické plemenné knihy se uskutečnil v roce 1870, ale trvalo ještě plných 33 let, než byl Labradorský Retriever v roce 1903 jako plemeno skutečně uznán. Málokdo tuší, že patronkou anglického "The Labrador Retriever Clubu", který vznikl v r. 1916 a jako první sdružil chovatele a přátele Labradorů, je sama anglická Královna Alžběta, jejíž rodina Labradory také chová.
CHOV LABRADORŮ U NÁS
Koncem 60-tých let do naší republiky tehdy (ČSSR) zavítal z Anglie jistý pan J. Bradley, jehož vášní byl lov bažantů. Kromě jiných se mu velmi zalíbila i bažantnice při Lesním závodu Litovel, kde tehdy působil jako ředitel pan František Kučera. Úroveň honů v bažantnici byla vysoká a tak si je pan Bradley velmi pochvaloval, jen jedna věc jej udivovala a to, že se nikde při dohledávce a přinášení pernaté zvěře nesetkal s žádným, v Anglii tolik osvědčeným, retrieverem ale většinou jen s ohaři.
Slovo Retriever bylo u nás v té době ještě zcela neznámým pojmem, a tak pan Bradley jako dík za příjemné lovecké zážitky přivezl následující loveckou sezónu darem panu Kučerovi do Litovle 3 páry Labrador retrieverů. Ten je následně věnoval Státním lesům a psi byli přiděleni na lesní závody: Židlochovice, Olomouc a Litovel. Psal se rok 1970 a s chovem tohoto úžasného plemene zde nikdo zkušenosti neměl, a tak vzhledem k nepříznivým podmínkám jimž byli tito pejsci vystaveni došlo v Olomouci a Židlochovicích k jejich úhynu. Jedině v Litovli se prvním Labradorům dostalo náležité péče a v roce 1975 k nim z Anglie přibyl chovný pár dvouletých Labradorů, kteří se měli stát zakladateli jejich chovu u nás.
První štěňátka v Československu se narodila 6. července 1975 v první chovatelské stanici Labradorů pana Kučery "z Pomoraví". Maminkou těchto chlupatých dětí se stala černá fenka Julie of Palgrave (ČLP 7/75) a tatínkem Sandylands Marcus (ČLP 6/75) - pes z mimořádně významného exteriérového anglického chovu. Jednalo se o vrh "A" a z tohoto vrhu se v rodokmenech českých Labradorů nejčastěji objevuje Adina z Pomoraví. Nedlouho po tom však Sandylands Marcus zahynul v autě při dopravní nehodě. Z chovu Field trialových (pracovních) šampionů "Palgrave" byl také dovezen žlutý pes Johny of Palgrave. (ČLP9/77), který byl v přímé příbuzenské plemenitbě spojován se svou sestrou Julie of Palgrave a z vrhu "B" se v linii tuzemských Labradorů nejčastěji objevuje Interchampion, Champion ČSSR černý pes Bred z Pomoraví.
Z dalších importovaných jedinců, kteří významně zasáhli do našeho chovu Labradorů bych ráda jmenovala finského psa Tullin Eri a fenu Tullin Jessy nesoucí finskou pracovní linii Tullin a Susanset. Ze spojení těchto dvou jedinců vzešel žlutý pes Cornel Clo, který působil v chovech "z Vlčích luk" a "z Vlčí stepi" pánů Ing. Kubeše a Ing. Kordy, významnou měrou přispěl ke zkvalitnění srsti a pracovních vloh Labradorů u nás. Jednalo se, jak jsem se již zmínila, o ryze pracovní linii, která se v Anglii i Skandinávii diametrálně liší od exteriérových jedinců, proto se u jeho potomků, ale i prapotomků objevují, vynikající pracovní vlohy, výborná mechanika pohybu, dobré zdraví, mimořádně kvalitní srst, pěkná konstituce těla a silná kostra, ale nepěkný tvar hlavy s málo výrazným stopem a jakoby liščím výrazem. Naproti tomu jeho polobratr Interšampion a Šampion ČSFR Brian Erinor, jehož otcem byl také již zmíněný Tullin Eri, vnesl do chovu díky své matce Šampionce ČSSR Noře Jitřní Lov, v jejímž rodokmenu se jako dědeček objevuje další importovaný pes, tentokrát z Kanady (Shamrock Acres Sazava), zásadní změnu exteriéru. Brian Erinor dnes 14-ti letý černý velmi mohutný pes, na svou dobu s mimořádně kvalitním exteriérem pochází z chovu "Erinor" paní Aleny Čečrdlové. Ze začátku se na výstavách nesetkal s přílišným pochopením rozhodčích, kteří byli až dosud zvyklí posuzovat psi, o nichž se v zahraničí mluví jako o trialových. Brian svým tehdy velmi ojedinělým zjevem přiváděl rozhodčí do rozpaků, neboť do té doby se na výstavách setkávali s vyššími, velmi subtilními psi se špičatými, dlouhými mordami, kteří byli velmi podobní ohařům. Trvalo několik let, než Brian o své kvalitě tuzemské rozhodčí přesvědčil. Tento dosud velmi impozantní pes se může pochlubit u nás zatím nejvyšším počtem potomků, kteří získali titul Šampiona a Interšampiona.
Americký pes Andy XXXVII a rakouský pes s belgicko-anglickou linií (Sunny Loch´s a Rocheby) Quanto Wander von Lärchenbruch byli dalšími z importovaných psů, kteří se výrazně podíleli na zkvalitnění exteriéru v chovu.
Pro svou vynikající přátelskou povahu, lásku k dětem, nezdolnou vůli, tělesné zdraví, vysokou přizpůsobivost a neutuchající ochotu dělat svému pánovi radost, vzrůstá obliba Labradorů u stále širší veřejnosti. To s sebou nese bohužel i fakt, že u některých rádoby chovatelů, z finančních důvodů, kvantita vysoko převládá nad kvalitou.
Přesto se chov Labradorů díky několika nadšencům a zodpovědným chovatelům, kteří bez ohledu na velmi vysoké finanční nároky importují kvalitní jedince z anglických a skandinávských chovů a své fenky kryjí v zahraničí kvalitními a zdravými psy, stále rozvíjí. Zásadním ukazatelem, že jdeme správným směrem ve vývoji plemene, je vynikající hodnocení Labradorů z českých chovů na tuzemských Mezinárodních a Klubových výstavách, které posuzovali zahraniční rozhodčí a zároveň chovatelé Labradorů, a i titulová hodnocení z nejprestižnějších zahraničních výstav, jako byly např. Evropská výstava v Poznani a Světová výstava v Miláně 2000.
Alena Krutská